V Ekvádoru vládne autoritářský režim, říká v rozhovoru José Guerrera

zpět na výpis aktualit

Přidáno: 10.04.2014

V minulých dnech byli v Ekvádoru odsouzeni členové skupiny Los Trece k 8 letům vězení za údajnou sabotáž a terorismus v případu protestní akce u ekvádorské televize ECTV. Při této příležitosti český europoslanec Edvard Kožušník vyzpovídal Dr. Josého Luise Guerrera Martineze, politického azylanta z Ekvádoru.

Od roku 2011 žijete v České republice, která Vám i Vašemu bratrovi poskytla azyl. Mohl byste prosím vysvětlit, co Vás přinutilo k odchodu z Vaší vlasti?

Svou zemi jsme byli nuceni opustit z důvodu politického pronásledování, jehož obětí jsme se stali, protože v Ekvádoru je velmi nebezpečné smýšlet jinak, než smýšlí vláda.

Výkonná moc v Ekvádoru převzala kontrolu nad legislativní a soudní mocí, což brání rovnováze sil, je ohrožen tisk a činnost disidentů je kriminalizována prostřednictvím nezákonných soudních procesů, jako je např. ten, který byl zahájen se mnou. 

Již 8 roků je v Ekvádoru u moci prezident Rafael Correa. Jak byste prosím charakterizoval jeho styl vládnutí?

Prosazuje autoritářský režim vládnutí socialismu 21. století s využitím propagandistického aparátu, který se stará o to, aby mezinárodní společenství věřilo, že žijeme v demokracii, ale prezidentovy činy postupně odhalily pravou diktátorskou povahu režimu.

Je zřejmá dlouhotrvající nesnášenlivost vůči opozici a svobodnému tisku. Vyskytly se případy trestního stíhání novinářů z deníku Emilio Palacio Daily, kteří jsou dnes politickými azylanty ve Spojených státech, nebo karikaturisty Xaviera Bonilly, dále je veden soudní proces s investigativním novinářem Christianem Zuritou, byl vydán zatykač na poslance Clevera Jiméneze y Gala Laru, a to navzdory jejich poslanecké imunitě, ve vazbě je v současné době Fernando Balda, k trestu odnětí svobody byl odsouzen Fernando Villavicencio, kterému srovnali dům se zemí, pak je tady případ profesorky Mery Zamora ..... ten seznam by mohl být nekonečný.

Podle organizací Human Rights Watch a Amnesty International existuje více než 300 případů soudních procesů vedených s členy opozice za účelem její kriminalizace; troufám si říci, že neexistuje disident, se kterým by nikdy nebyl veden nějaký proces.

Jakým způsobem Correův režim podle Vás potlačuje opozici?

Prostřednictvím vykonstruovaných procesů vedených na základě obvinění ze sabotáže, terorismus, urážky na cti; režim se nezdráhá použít jakékoli prostředky, jen aby dostal příslušníky opozice za mříže a pošpinil čest a narušil normální život jejich rodin, včetně daňových postihů, jak ukazuje případ bývalého kandidáta na prezidenta Álvara Novoa, rodiny Saltos nebo společnosti Aviación Ícaro.

Dne 30. září 2010 ve Vaší vlasti proběhl údajný puč, za který byla celá řada osob, včetně Vás a Vašeho bratra, obviněna ze sabotáže a terorismu.Co se vlastně stalo?

Dne 30. září se policie přihlásila o svůj nárok na mzdu a vláda situaci nezvládla, což vedlo k několika obětem na životech.

Tato událost byla skvělá příležitost k tomu aby mohla vláda zahájit soudní proces s několika disidenty a zbavit se tak opozice; byla vznesena obvinění ze sabotáže, terorismu, vraždy významné osobnosti, spiknutí nebo urážky na cti. Chci ale zdůraznit, že naše přítomnost na protestní akci u ekvádorské televize neměla nic společného se mzdovými nároky policie. Byli jsme tam proto, že byla zavedena cenzura sdělovacích prostředků a vysílat mohla pouze státní televize a sdělovací prostředky, které byly zkonfiskovány.

Kdo jsou členové skupiny Los Trece?

Jsme skupina lidí, které dne 30. září 2010 život zavál na stejné místo, tedy před budovu státní televize, abychom tam, jako každý čtvrtek, nenásilně vyjádřili svůj protest proti zákonu o sdělovacích prostředcích (tzv. „náhubkovému zákonu“), který byl schválen a který je bičem na těch několik málo zbývajících nezávislých periodik, jelikož celá řada sdělovacích prostředků byla zkonfiskována a je v rukou vlády.

Skupina Los Trece se skládá ze studentů, odborníků a akademiků, z nichž každý má svou vlastní ideologii, ale jejich společným znakem je obrana svobody projevu. Většinu z nich jsem poznal prostřednictvím tisku na základě soudních procesů, které s námi vedou.

Někteří členové jsou veřejní činitelé, jako např. můj bratr Pablo Guerrero Martínez, který je aktivním odpůrcem režimu, Galo Monteverde je bývalý plukovník ozbrojených sil, Alejandra Cevallos je odvážná studentská vůdkyně, která byla za Stranu sociálně-křesťanskou dokonce zvolena poslankyní, Francisco Endara Daza je neúnavný aktivista v boji za lidská práva, Víctor Hugo Erazo zase kandidoval na starostu hlavního města Quito za politickou stranu Vlastenecká společnost. Mluvit o každém z nich by bylo na dlouhé povídání. Všichni jsou to bezpochyby čestní lidé, kteří bojují za svobodu projevu.

Mohl byste nám prosím přiblížit, co se dnes v Ekvádoru děje?

Země je obrovsky zadlužená i přesto, že má v důsledku vysokých cen ropy vysoké příjmy. Vláda prokazuje svou neschopnost při podpoře domácích a zahraničních investic, dochází k plýtvání s přírodními zdroji, a to do té míry, že chtějí těžit v chráněné oblasti Yasuni s cílem splnit své závazky vůči čínské vládě, která je hlavním věřitelem.

Neexistuje spravedlnost, výrazně vzrostla kriminalita, začíná se projevovat nedostatek některých výrobků z důvodu slábnoucí výroby, pod záminkou neplnění technických norem se brání mezinárodnímu obchodu a porušují se dohody podepsané např. se Světovou obchodní organizací a bilaterální smlouvy s jinými zeměmi.

Korupce na všech úrovních se stala normou a všichni ti, co nesouhlasí s tím, co se děje, jsou vystaveni postihu. 

Jak by podle Vás mohla Česká republika či Evropská unie pomoci k zlepšení politické situace a dodržování lidských práv v Ekvádoru?

Evropská unie od svého vzniku ctí filozofii hluboké úcty k lidským bytostem, takže všechny smlouvy a mezinárodní dohody podepsané Evropskou unií obsahují klauzuli o dodržování lidských práv. Jsem přesvědčen, že v současnosti by nemělo zůstat jen u prohlášení na papíře. Evropský parlament může nyní více než kdykoli předtím požadovat záruky za dodržování této klauzule, tím spíše proto, že podle ekvádorské vlády má být v letošním roce podepsána dohoda o volném obchodu.

Evropa si z důvodu totalitních režimů v minulém století vytrpěla své. Podobný model bohužel vzniká teď v Latinské Americe. Myslím, že by bylo velice užitečné, kdyby se nejvyšší představitelé EU v případu Ekvádoru a Venezuely více angažovali.

Jeden můj známý, povoláním diplomat, kdysi řekl: „Češi jsou pro demokracii a lidská práva totéž, co je Al-Káida pro terorismus“. Tato věta nabývá smyslu, když si uvědomíme dlouhou tradici spravedlivých kauz, jako je případ Běloruska, Barmy, Kuby nebo Venezuely, kterými jde Česká republika mezinárodnímu společenství příkladem.

Doufám, že ostatní země EU budou příklad České republiky následovat a nenechají ekvádorský lid na holičkách, protože se obávám, že útisk disidentů v nadcházejících měsících ještě zesílí. 

Edvard Kožušník je v Evropském parlamentu členem Delegace pro vztahy se zeměmi Střední Ameriky a Delegace v Parlamentním shromáždění EU-Latinská Amerika, ve kterých se dlouhodobě snaží zprostředkovávat spolupráci mezi zeměmi Latinské Ameriky a Českou republikou a věnuje se problematice lidských práv na Kubě.

Související: 

Kožušník se sešel se zástupcem ekvádorské opozice